Damašková ocel, nebo také damašek, svářkový damašek, damask je ocel nehomogenního složení, většinou se skládá z vrstev o různém chemickém složení. Existuje víc typů damaškové oceli, tzv. Wootz, litý damašek. Tyto vrstvy jsou pevně spojeny řádnou krystalickou vazbou v jeden celek pomocí kovářského svařování. Po vyleštění a napletení povrchu se na damaškové oceli se objeví dekorativní vzorování reprezentující jednotlivé vrstvy.

První zmínky o damašku se objevují už v rané době železné. Pravděpodobně byl nejprve vyráběn v Indii, odkud se rozšířil do celého světa. Název damašková ocel je podle syrského města Damašek, přes které byl damašek zejména z Indie dovážen. Z počátku se nejspíše jednalo o již zmiňovaný litý damašek, jehož výroba byla tajemstvím. Snaha napodobit tento materiál vedla k výrobě svářkového damašku. Tu japonští mistři kováři dotáhli téměř k dokonalosti. K rozvoji svářkového damašku přispěla i metoda výroby samotné oceli. Ta byla v minulosti velice složitá a vyráběla se z tzv. kovové houby, které vznikla v peci na dřevěné uhlí tavením přispávané namleté rudy. Tato pórovitá kovová houba nestejného složení byla kováři homogenizována opakovaným překováváním a překládáním, což už je jenom krok k damaškové oceli.

Výjimečné vlastnosti damaškové oceli se dají rozdělit do dvou skupin, mechanické a estetické. Z pohledu mechanických vlastností v sobě damašková ocel snoubí vlastnosti použitých materiálů, které se v damašku ve vrstvách střídají. Damašková ocel má rozdílné parametry vzhledem k orientaci vrstev, proto se tyto vrstvy často různě přetáčejí, aby se dosáhlo optimálních vlastností. Počet těchto vrstev může být od dvou (tzv. sendvičová ocel) až do desítky tisíc.  Tyto vrstvy mají odlišné mechanické vlastnosti a výsledná damašková ocel je jakýmsi skloubením obou těchto vlastností.  Vhodným složením a počtem vrstev damašku (vysokouhlíková tvrdá vrstva a nízkouhlíková houževnatá vrstva) můžeme vytvořit damaškovou ocel, která má vysokou tvrdost vysokouhlíkové oceli a též zvýšenou houževnatost nízkouhlíkové vrstvy .

Střídání vrstev na ostří též zajistí vysokou řezivost ve srovnání s obyčejnou ocelí. Dále ještě můžeme na čepelích kombinovat různé damašky, jako příklad si vezmeme repliku středověkého meče. Ten je zkombinován z vysokouhlíkového damašku na bocích, pro maximální tvrdost, který též obsahuje nízkouhlíkovou houževnatou složku pro maximální odolnost ostří. Ostří se pak vyznačuje vysokou ostrostí s řezivostí, zároveň je odolnější proti vylomení. Ve středovém torzírovaném damašku převažuje nízkouhlíková ocel, aby nebyl celý meč křehký, ale naopak pružný a odolný proti zlomení.

Estetické vlastnosti damašku vzniknou po vyleštění a vyleptání čepele. Tímto procesem se zviditelní struktura damaškové oceli, která odpovídá jednotlivým vrstvám. Zručný kovář dokáže v damaškové oceli různými komplikovanými postupy tvarovat vnitřní strukturu vrstev. Tento proces je velice náročný a komplikovaný, ale lze tak vytvářet množství úchvatných vzorů pro luxusní nožířské výrobky.

Jak již bylo naznačeno, výroba damaškové oceli je velice náročný proces, vyžaduje zručnost a hlavně zkušenosti kováře. Damašková ocel je náročná zvláště na kovářské svařování, které musí být dokonalé, veškeré kazy jsou vidět ve výsledné kresbě. Výroba začíná volbou vhodné kombinace materiálu budoucího damašku. Z něj se vytvoří takzvaný paket, například o počátečních deseti vrstvách.

Při kovářském svařování se paket zahřeje na vysokou teplotu v kovářské výhni, kdy dojde k rozpuštění oxidů (okují) na povrchu oceli a roztavené okuje pod údery kladiva odchází se svaru a zároveň dojde k svaření jednotlivých vrstev. Při nízké teplotě nebo nedostatečném prohřátí celého objemu paketu ke svaru vůbec nedojde, naopak při přehřátí dojde k znehodnocení oceli a pod údery kladiva se doslova rozpadne. Důležité je i překování paketu, nesprávným úderem struska neodchází ze svaru a v damaškové oceli vnikají kazy. Po svaření se paket rozsekne a přeloží, tím se zdvojnásobí počet vrstev v paketu, tedy na dvacet vrstev.

Celý proces se následně opakuje do požadovaného počtu vrstev. Poté se z paketu nahrubo vyková požadovaná čepel. Tímto procesem vznikne základní struktura damaškové oceli podobná dřevu.  Složitějšími procesy překládání potom vznikají různé kresby.